A až Zet RNDr. Petr Čížek - vrty, studny, hydrogeologie

Jak je to s hledáním vody a pramenů ?

Dá se proutkem nebo kyvadlem najít pramen a určit jeho vydatnost ... ? 

Proč asi proutek funguje a na co reaguje

Tři proutkaři mi našli pramen. Mohu jim věřit ... ?

Je nějaký přístroj na hledání vody ... ?

Máte ještě nějaké další otázky ?

Nabízejí Vám vyhledání vody a nevíte, jestli to umějí ? 

Seznam osob s osvědčením Ministerstva životního prostředí o odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat hydrogeologické práce najdete zde . Hydrogeologické firmy zaručeně oprávněné projektovat, provádět a vyhodnocovat hydrogeologické práce najdete  zde

Jít za proutkařem je jako jít s bolavým zubem ke kováři. Hydrogeologie je pětiletý studijní obor na vysoké škole. Po nejméně třech letech praxe v oboru musí absolvent předložit své dosavadní práce odborným garantům Ministerstva životního prostředí, složit zkoušky před jeho komisí a  teprve potom může získat osvědčení, které ho opravňuje  projektovat, provádět a vyhodnocovat hydrogeologický průzkum, zahrnující vyhledávání a posuzování zdrojů podzemní vody a navrhování studní. 

Nejdůležitější na  návrhu studny není určit místo, ale stanovit správnou koncepci jímání podzemní vody - zvolit k jejímu odběru takový útvar podzemní vody, aby se podzemní voda odebraná novou studnou mohla plynule doplňovat z povodí a nechyběla jiným studnám. Podle toho musí hydrogeolog navrhnout konstrukci studny,  zvolit způsob vyhledání místa pro studnu  a zvolit takovou technologii hloubení, jaká je tam nejvhodnější. 

Dá se proutkem nebo kyvadlem najít pramen a určit jeho vydatnost ... ? 

Těmito přípravky sice nelze zjistit ani hloubku hladiny podzemní vody, ani vydatnost pramene, ale to lze odhadnout z morfologie terénu, z vlastností hornin a z odtokových poměrů pozemku. Z velikosti jeho povodí, z jeho převýšení nad bází odvodnění  a z mapy podzemního odtoku, vypracované ČHMÚ. Je prokázáno, že proutek  vůbec nereaguje na přítomnost podzemní ani žádné jiné vody. Lze ho ale po delším zácviku použít ke zběžnému geologickému posouzení terénu - k odhadnutí průběhu nerovností skalního podloží, zakrytých skalních hřbetů a skalních puklin. Ty mohou podle svého charakteru fungovat pod hladinou podzemní vody jako hlavní cesty podzemní vody, anebo naopak jako její bariéry a proto může být proutek pro hydrogeologa velice užitečný hlavně v horninách s puklinovou propustností.  Ovšem posoudit o jaký druh geologické anomálie se jedná a jakým způsobem ji lze využít, nedokáže samouk vyškolený šamanem,  ale jedině kvalifikovaný hydrogeolog. Musí umět posoudit celkovou hydrogeologickou situaci na základě topografických a geologických map a archivních zeměvrtných prací a reakce proutku správně interpretovat.

Jak proutek, tak i kyvadlo jsou jenom jednoduché přípravky ke zjištění geofyzikálních anomálií. Spolek Sysifos sice tvrdí, že proutek je jen pověra, ale skutečností je, že v sedmdesátých letech zjistili podobnost výsledků proutku s magnetometrickým měřením geofyzici jak ve Spojených státech, tak i v Sovětském Svazu. Při těchto pokusech se ale snažili jeho výsledky  vyhodnocovat obdobně, jako běžná geofyzikální měření. Počítali jeho otáčky, zakreslovali je do mapy a dělali z nich vrstevnice. Každý proutkař  musel být už po půl hodině vystřídán jiným proutkařem, jehož trasa se s ním musela kvůli porovnání částečně překrývat, protože jejich výsledky začaly být po několika desítkách minut získané výsledky příliš nahodilé.  Účelem těchto pokusů bylo nahradit při geologickém průzkumu geofyzikální přístroje a jejich těžké baterie něčím snaději přenosným. Když pak rozvoj mikroelektroniky zmenšil geofyzikální přístroje a výpočetní technika usnadnila sejmutí výsledků měření a jejich zakreslení do map, tak se další výzkum proutku nejevil užitečný. 

Nezávisle na sovětském úsilí u nás od roku 1983 do počátku devadesátých letech proběhla na předpolí kamenolomu Všestary seriozní geofyzikální měření,  která zjistila, že správně držený proutek reaguje každému na gradient geofyzikálních anomálií. A zhruba v téže době provedli někteří význační členové spolku Sysifos, např. p. Pekárek, zcela opačně koncipované pokusy s proutkem, při kterých žádné geofyzikální anomálie nemohly existovat  (hledání ztracených předmětů, odlišení trubky do které je právě puštěna voda a podobně). Jejich pokusy nikdy neprokázaly jakýkoliv vztah mezi reakcí proutkaře a hledanou skutečností a protože nečetli  odborné geologické časopisy ve kterých byly pokusy na Všestarech popsány, dovodili ze svých pokusů, že je proutek pověra. Ve skutečnosti ale z porovnání výsledků obou typů  pokusů vyplývá pouze to, že proutek pracuje na čistě fyzikálním principu a že nemá vůbec nic společného s parapsychologií. Je to nejstarší geofyzikální metoda. V devadesátých letech byla u nás k jejímu praktickému využití  vypracována metodika, která umožňuje s proutkem  velice přesně vychodit hrany výkopů, skalních puklin, anebo horninových žil.

Tři proutkaři mi našli pramen. Mohu jim věřit ... ?

Bohužel ne. Zkušenosti ukazují, že pokud se několik proutkařů shodne úplně přesně na jednom místě, bývá to nejhorší místo z celého pozemku. Je to dáno fyzikální podstatou jevu. Kompaktní skála vytváří  kolem sebe mnohem výraznější gravitační anomálie, než zvodnělá skalní puklina. Proutkaři je většinou neumí odlišit, takže považují pevnou skálu za silný pramen a na takovém místě se obvykle shodnou. Na správném místě by se  shodli pouze v případě, že by znali a používali správnou metodiku měření proutkem. Ta je ale od jejich představ velmi odlišná. Jak to může dopadnout když dáte na proutkaře, najdete velmi barvitý příklad  zde.

Je nějaký přístroj na hledání vody ... ?

Protože mnoho lidí proutku nedůvěřuje, začali někteří proutkaři inzerovat, že používají k vyhledání pramenů podzemní vody nejrůznější neomylné přístroje z dovozu (feldsondy, sonary a pod.). Jenomže chyba není v proutku, ale v kvalifikaci toho, kdo s ním zachází. Existuje sice mnoho přístrojů na měření geofyzikálních anomálií, ale žádný zázračný  přístroj pro hledání vody neexistuje. Žádný nereaguje na vodu, ale měří fyzikální veličiny, ze kterých může kvalifikovaný geolog usuzovat na výskyt struktur, ve kterých by se mohla voda pohybovat kdyby tam byla.. Kdyby nějaký neomylný přístroj pro vyhledání vody skutečně existoval, měli by ho samozřejmě jako první hydrogeologové velkých geologických firem, ale ani jejich profesionální přístroje neumí nic jiného, než shromáždit spoustu fyzikálních měření, které se pak musí pracně interpretovat. To platí i o přístroji Wádí, který pracuje na principu šíření velmi dlouhých radiových vln, na kterých se posílají depeše ponorkám. Jedinou geofyzikální metodou přímo reagující na přítomnost molekul podzemní vody je metoda odezvy magnetické resonance, vyvinutá v osmdesátých letech v Rusku A.G.Semenovem. Využívá se v naftové geologii. V rozpukaných tvrdých horninách je její použitelnost velmi omezená.   

Chcete se nás na něco zeptat ?

Odpověď na svou otázku možná najdete v našich dřívějších odpovědích   zde .

K zaslání upřesňujícího dotazu stačí klepnout na  info@studny.info  ! 

Pro návrat na původní menu klikni zde !